Literatura a sloh

(1) U potoka na stráni
skákali dva klokani.
Jeden skočil sedm metrů,
a to ještě proti větru,
druhý ale zakopnul,
do potoka upadnul.

Plave klokan v potoce,
vylezl až v zátoce.
Když chtěl z kapsy vylít vodu,
nečekal tam žádnou zradu,
ale sáhnul na raky,
ti ho štípli do ruky.

(2) Klokan křičí: „Běžte ven,
kapsa není podnájem!“
RAKŮM SE VŠAK V KAPSE LÍBÍ,
to bydlení nemá chyby.
Teplé je a útulné
pro dva raky potulné.

(3) Raci v kapse zůstali,
klokan skáče po poli.
Tam pes dingo číhá v křoví,
vyrazí po klokanovi.
Psa čekala klepeta,
vylít jako raketa.

Chudák dingo – v čumáku
má štípance od raků.
Kňučí, mručí, kulhá, pláče,
klokan domů v klidu skáče.
Je mu zcela nebesky,
už se cítí moc hezky.

(J. Hutka, Klokan, upraveno)

Kde bydlí víla?
Asi v mechu,
celou noc tančí bez oddechu,
pak věneček si odstrojí
a ustele si pod chvojí.

A co má k jídlu?
Místo kávy
do hrníčku si sbírá z trávy
třpytivé rosné krůpěje.
A ráno si je ohřeje.

A to jí stačí?
Stačí asi,
je živa jenom z vůně, krásy
a na svůj usměvavý ret
dá lupen růže, který slét.

A viděl jsi ji?
Jenom v šeru
a větřík tam hrál na citeru.
Myslel jsem – někdo neznámý,
a lampa ve tmě zhasla mi.

A byla hezká?
Jistě byla,
je hezká každá, když je víla.
A druhého dne jsem tam zdvih
pár kvítečků už povadlých.

Vysvětlivka: citera – hudební nástroj

(J. Seifert, Rozhovor, upraveno)

TEXT 1

(1) Aru se probrala na podlaze v Síni bohů. Vzápětí spatřila své spolužáky. Vypadali, jako když se film zastaví uprostřed bojové scény. Byli ztuhlí v čase. Aru se postavila a opatrně se jich dotkla. Kůži měli teplou, na krku jim tepala krev, na těle žádné zranění. SAKRA, co se to stalo? pomyslela si.
Náhle se odněkud zvenčí ozval jakýsi skřípot. Znělo to jako otevírání dveří. Aru se rozběhla ke vchodu. To, co před Síní bohů objevila, jí vůbec nedávalo smysl. Máma s očima plnýma paniky měla obě nohy nad zemí, jako by zmrzla ve skoku. Kamenný slon, jenž stál v muzeu desítky let, zvedl chobot a znovu vydal ten skřípavý zvuk.
(2) Vystrašená Aru se pokoušela stáhnout mámu na zem a přitom křičela „Mami, dělej něco! Ten slon je posedlý!“ Jenže máma se ani nepohnula.
Vtom z nitra oživlého slona zaburácel hluboký a drsný hlas: „Slyšte všichni! Jak se opovažujete rozsvítit lampu?“ Vzápětí slonovi cosi vylétlo z tlamy. Byl to… holub.
„Kde je ten prastarý válečník, který rozsvítil lampu z Bháratu?“ zjišťoval pták.
Dívka bez přemýšlení vyhrkla: „Jak to, že teď zníš jinak?“ Předtím byl holubův hlas temný jako bouře, teď jí ale připomínal jejího matikáře s pisklavým hlasem.
Holub nafoukl hruď: „Něco se ti nezdá na mé mluvě, lidská holko? Buď ráda, že se s tebou vůbec bavím. Měla bys vědět, že jsem schopný napáchat velikou zkázu! Kdekdo se mě bojí!“
(3) „A co je na tom dobrého?“
„Na tom je něco mocného,“ odfrkl si pták, „a když si můžu vybrat mezi dobrem a mocí, vždy zvolím to druhé. Ale k věci. Lampa byla rozsvícena. Rozsvítit ji zvládne jen ten, kdo má mimořádné schopnosti – Pánduovec. Jeho role je nyní zcela zásadní!“
Aru zvedla bradu: „Tu lampu jsem rozsvítila já.“
Holub dočista zkoprněl: „HERNAJS, tak to se můžeme se světem rozloučit.“

(R. Chokshi, Aru Šah a konec času, upraveno)

TEXT 2

Výraz typu A: i bez okolního textu lze určit, o který slovní druh jde, např. domy (je to vždy podstatné jméno).

Výraz typu B: bez okolního textu nelze určit, o který konkrétní slovní druh jde, např. stát (může to být buď podstatné jméno, nebo sloveso).

Hledáte zajímavý program na léto? Vydejte se na rybářský tábor u Rohozenského rybníka nedaleko Telče.
Termín: od 17. do 24. srpna 2025
Cena: 6 750 Kč (zahrnuje ubytování v chatkách, pět jídel denně a rybaření včetně rybářského lístku v hodnotě 250 Kč)
Více informací naleznete na stránkách www.rybariprodeti.cz.

Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“

Kuba nejde… Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ach.“
Kuba dodal: „Kde je brach?“

Matěj nejde… To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je jí moc –
pospěšte mi na pomoc!

Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“
Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
tuhle kládu z javora
přinesli až do dvora.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Nad zelenou louží
vosa bosa krouží
už snad od pátku.
Bříško, krk i záda
prohlíží si ráda
v tomto zrcátku.

Kroutí se a kroutí
v zelenavém proutí,
pyšně zvedá nos.
„Jak mi to dnes sluší!
Já jsem, na mou duši,
nejkrásnější z vos!“

Venku před maštalí
čtyři koně stáli,
bílé hříbátko.
Hříbě zasmálo se,
rozběhlo se v rose,
vypilo té vose zrcátko.

Vysvětlivka: maštal – konírna, stáj pro koně

(K. Šiktanc, Vosa parádnice, upraveno)

TEXT 1

(1) Jednoho zářijového rána byly na dvoře všechny děti z Vratiče – tak se jmenoval náš dětský domov. Byl totiž úklidový den. Vytřepávali jsme polštáře, deky a prostěradla. Náhle přijel listonoš ze vsi a zdálky mával obálkou. Gerd, ředitelka Vratiče, si převzala dopis, a když ho dočetla, zašeptala: „Za dva týdny sem přijedou inspektoři: zkontrolují hygienické podmínky a přepočítají děti.“ Přelétla nás neklidným pohledem, jako by nás počítala. To ale nemusela. Věděli jsme, že ve Vratiči je padesát jedna dětí, tedy přesně o jedno víc, než povoluje úřední nařízení.
(2) Zrovna jsme se chystali odnést lůžkoviny dovnitř, když na PŘÍJEZDOVOU cestu vjelo zrezivělé volvo. Zaparkovalo a dveře auta se otevřely. Nejdřív se vynořila obrovská noha porostlá černými chlupy, poté s hekáním vylezla celá řidička. Byla dva metry VYSOKÁ a břicho měla jako sud. Rozhostilo se hrobové ticho. Před námi totiž stála Gorila! Ostatní děti se rozběhly do domu, já jsem ale dočista zkameněla. Teprve když se mé a Goriliny oči střetly a ona se zasmála, přičemž ODHALILA své ohromné tesáky, jsem vystřelila pryč. Pádila jsem do pokoje. Bylo tu nebývale rušno.
(3) Aron na mě šibalsky mrknul: „Jonno, viděla jsi to obrovský břicho? Je úplně jasný, proč sem přijela. Adoptovat dítě je levnější než si kupovat maso v obchodě.“
„Ty jsi ale hloupej. Přestaň si vymýšlet,“ odsekla jsem mu.
Chvilku jsme se popichovali, když vtom do pokoje vstoupily Gorila a Gerd.
„Nástup!“ rozkázala šéfka Vratiče. Postavili jsme se do řady a Gorila si nás začala prohlížet. U mě se zastavila.
„To je Jonna – naprosto beznadějný případ,“ posteskla si Gerd.
Gorila ale nečekaně prohlásila: „Já si tu holku vemu.“
Rozbušilo se mi srdce a bylo mi na zvracení. Gerd ještě vzala Gorilu do kanceláře VYPLNIT nějaké údaje do formulářů o adopci a zanedlouho už volvo opouštělo Vratič. Já jsem seděla na sedadle spolujezdce.

(F. Nilsson, Gorila a já, upraveno)

TEXT 2

Slovní tvar typu A: napíšeme-li v daném tvaru podstatného jména nad jednu souhlásku háček, získáme spisovný tvar slovesa (např. vázu→vážu).

Slovní tvar typu B: napíšeme-li v daném tvaru podstatného jména nad jednu souhlásku háček, získáme spisovný tvar jiného podstatného jména (např. bankou→baňkou).

Milé žákyně, milí žáci,

připravili jsme pro vás dotazník, jehož prostřednictvím můžete anonymně sdělit svůj názor na to, co se vám v naší základní škole líbí a co ne. Vaše podněty jsou pro nás důležité. Naším přáním totiž je, ať se zde všichni cítíme co nejlépe.

Za vyplnění vám děkuje celý pedagogický sbor!

(1) Pod houby stinným deštníkem
kdys při lijáku velikém,
kdy vítr hučel a bil hrom,
se skryla kobylka a gnóm.
Řev živlu dokud hlaholil,
z nich každý hezky krotký byl.
Však sotva déšť jen začal tichý,
hned kobylka se osmělila,
tropila sobě z gnóma smíchy:
háv jeho pestrý, brada bílá
a jak drahokam lampička,
jež na opasku se mu bleskla,
i rolnička na čapce lesklá
jí k smíchu byly. Maličká
ta panna kobylka a suchá
se posmívala, že zří ducha,
zjev plachý jen a fantastický,
básníka hříčku mlhavou,
že pouze ona cítí lidsky –
je skutečnost jí potravou.

(2) Tak smála se do šumu stromů
a šedivý gnóm mlčel k tomu.
Vtom blízko slyšet praskot klestu,
krok pádný hledal sobě cestu
a bota s hřeby převeliká,
snad pytláka neb podloudníka,
již rozdrtila houbu vráz
i kobylku, než její hlas
se vychloubaje doznít moh.
A gnóm? Ten na kvetoucí hloh
se vyhoup lehký jako stín
a jeho smích zněl v lesa klín.

Vysvětlivky: gnóm – podzemní skřítek; podloudník – člověk se zlými úmysly; vráz – naráz, náhle

(J. Vrchlický, Kobylka a gnóm, upraveno)

(1) Lidi na lidi jsou jako saně,
člověk na člověka jako kat,
podívejte se na ně,
musíte naříkat.

(2) Obr do pidimužíka mydlí,
domnívaje se, že vyhraje.
Klidně seďme na židli,
čtěme bibli, tam to všechno je.

(3) Samuelova kniha nám povídá,
jak na Žida přišla veliká bída,
jak ti bídní Filištíni
válku vést nebyli líní,
až potkali Davida.

(4) David šel do války volky nevolky,
z velké dálky nesl bratrům homolky,
v pochodu se cvičil v hodu,
dal si pro strýčka Příhodu
tři šutry do tobolky.

(5) „Hej hej! Kam se valej?
Dyť jsou malej!“
Takhle Goliáš ho provokuje,
David slušně salutuje.

(6) Když mu ale obr plivnul do očí,
David se otočí, prakem zatočí:
„Když začínáš, no tak tu máš!
Byl jsi větší – já měl kuráž.“

A jakej byl Goliáš!

Vysvětlivky: Filištíni – příslušníci kmene, o němž se píše v bibli; homolka – kuželovitý útvar (např. cukru, sýra); tobolka – brašna

(J. Voskovec a J. Werich, David a Goliáš, upraveno)