TEXT 1

(1) Před zavedením peněz byl jedinou možností, jak od někoho něco získat, směnný obchod. To je druh obchodování, při němž se věci či služby vyměňují za jiné věci nebo služby. Nebývá ale jednoduché najít někoho, kdo vaše zboží přijme bez výhrad a dá vám za ně to své. Proto se časem přešlo k obchodování prostřednictvím vzácných předmětů (o tom se ostatně zmiňují i texty vzniklé v období před Kristem).
(2) K tradičním platidlům patřilo například stříbro. V Mezopotámii se tímto kovem platilo už v 5. tisíciletí př. n. l. Tenkrát ovšem platidla ještě neměla podobu mincí, ale šlo o tenké plíšky různých tvarů.¹ V Sumerské říši se kolem roku 4000 př. n. l. zase k placení používaly předměty z vypálené hlíny, jejichž hodnotu určoval tvar. Kulatý kus měl cenu jedné ovce, kus o tvaru půlměsíce lidé směnili za určité množství zlata. K nejstarším platidlům patří i mušle kauri. Je doloženo, že těmito drobnými ulitami mořských plžů se v Číně platilo již během vlády dynastie Šang (u moci byla 1570–1045 př. n. l.).
(3) Patrně nejtěžším platidlem v historii jsou kamenné peníze zvané rai. Platilo se jimi na tichomořském ostrově Yap. Největší z nich měly průměr čtyři metry a vážily okolo pěti tun. Podle některých odborníků se peníze rai používaly nejméně pět set let, vyrábět se přestaly až ve 30. letech 20. století. V té době se na Yapu vyskytovalo přes 13 000 rai.
První písemná zmínka TÝKAJÍCÍ SE ČESKÝCH PLATIDEL pochází z 10. století. Jeden cestovatel tehdy ve své zprávě uvedl, že na tržišti v Praze se platí nejen denáry (mincemi vyrobenými ze stříbra), ale i plátnem roztrhaným na malé kousky. Patrně právě proto některé zdroje uvádějí, že sloveso platit pochází ze slova plátno. Podle publikace ZABÝVAJÍCÍ SE PŮVODEM SLOV to ale jisté není.

¹ První mince vznikly až koncem 7. století př. n. l.

(www.memento-historia.cz; www.mbank.cz, upraveno)

TEXT 2

Přívlastek těsný omezuje významový rozsah podstatného jména a nelze ho z věty vypustit. Neodděluje se čárkami. Vypustíme-li přívlastek těsný z věty, její význam se zásadně změní (např. Žáci projevující aktivitu jsou často chváleni. ≠ Žáci jsou často chváleni.).

Přívlastek volný podává jen nějaké bližší vysvětlení, a proto ho lze z věty vypustit (např. jak věta Tato cesta, vinoucí se údolím, vede do Zlína, tak věta Tato cesta vede do Zlína označuje tutéž cestu). Stojí-li přívlastek volný za podstatným jménem, odděluje se čárkami.

(V. Styblík a kol., Český jazyk pro 8. ročník základní školy, upraveno)

Řada adrenalinových nadšenců má v oblibě ferraty. To jsou cesty vybudované v obtížném terénu, jejichž součástí jsou JISTICÍ ocelová lana a případně další prvky (např. řetězy, lávky, žebříky), díky nimž je zdolávání trasy USNADNĚNO.
První známou ferratu vybudoval v roce 1843 alpinista Friedrich Simony v Rakousku, posléze se ferraty začaly objevovat i v Itálii. Za 1. světové války (1914–1918) rakouští a italští vojáci budovali v Dolomitech cesty JIŠTĚNÉ lany a dalšími prvky. Tyto původně vojenské cesty, USNADŇUJÍCÍ přístup ke strategickým stanovištím, se poté využily (buď jen zčásti, nebo zcela) při stavbě mnoha dnešních ferrat.
Moderní ferraty se liší stupněm obtížnosti. Třeba rakouské ferraty s označením A nejsou příliš obtížné (na některých jsou sice lana a řetězy, z bezpečnostního hlediska ale žádný z těchto prvků není nutný), zato ferraty E jsou určeny jen zkušeným horolezcům. V Rakousku narazíte i na označení F: jde o velmi náročný, zpravidla nepříliš dlouhý úsek.
Na ferratu byste se měli vydat se speciální výbavou: kromě přilby, rukavic či sedáku je na ferraty B–F zapotřebí hlavně souprava pro samojištění, jejíž součástí jsou karabiny. Těmi se člověk připojí k jisticímu lanu a postupuje po trase. Pokud chcete zažít trochu nebezpečí a lákají vás místa s dechberoucími vyhlídkami, pak ferraty rozhodně zkuste.

Vysvětlivka: Dolomity – jeden z horských masivů Alp, nacházejících se v severní Itálii

(alpskyvudce.cz; National Geographic 12 / 2023, upraveno)

(1) Během druhé světové války nacisté zabavovali zvony a roztavovali je pro potřeby válečného průmyslu. Nařízení, jímž zloději ve vojenských uniformách své počínání legitimizovali, bylo vydáno dne 26. 11. 1941. Následujícího roku z území protektorátu Čechy a Morava vojáci odvezli přes 90 % všech zdejších zvonů. Češi se tehdy museli rozloučit s 9 801 zvony.
Vzpomínkou na smutné časy je nedávno odlitý zvon se symbolickým názvem, jenž své bratry proměněné ve zbraně připomíná jak jménem, tak svou hmotností 9 801 kg. Zvon #9801 byl z velké části financován veřejnou sbírkou, jejíž organizace se ujali členové spolku příznivců zvonařství. Jeho výroba byla pro zvonaře z rakouské firmy Grassmayr skutečnou výzvou.
(2) Sbírka byla zahájena 3. února 2022 (celkem se vybralo 12,5 milionu Kč), samotný zvon byl odlit již 10. června téhož roku. Pozoruhodnou reliéfní výzdobu, která mimo jiné vzdává čest zvonařům, jejichž práce byla za války zničena, vytvořili pražští mistři. Na zvonu je nápis Promlouvám hlasem tisíců zvonů, které umlčela válka.
A jak zvony vůbec vznikají? Nejprve se z vosku vytvoří tzv. falešný zvon, který slouží k výrobě unikátní formy. Ta se uloží do licí jámy, v peci se roztaví zvonovina¹ a nalije se do formy. Samotné odlití zvonu trvá krátce (zvon #9801 byl prý odlit za pouhých šest minut), je však značně rizikové. Při odlévání má totiž roztavená zvonovina teplotu přes 1 000 °C (v minulosti se některé velké zvony nepodařilo odlít napoprvé, a to zřejmě kvůli vysoké teplotě slitiny). Po vychladnutí se forma rozbije a zvon je na světě.
Zvon #9801 se v Praze poprvé rozezněl koncem srpna 2022. Toto výjimečné dílo slouží jako varování, že umění lze snadno přetavit ve smrticí nástroj.

¹specifický druh bronzu, konkrétně slitina obsahující 78 % mědi a 22 % cínu

(www.9801.cz; www.denikn.cz, upraveno)