Přijímací testy 7. ročník

(1)
Docela dole ve sklepě
žil jednou jeden myš.
Kdekdo mu kladl za vinu,
že z hladu kradl slaninu
a že měl v domě skrýš.

Tu paní domu rozhodla
a nastražila jed
a myš udělal blbinu,
že otrávenou slaninu
na posezení sněd.

A chlastal z každé stoky
a oči poulil hned,
podivné dělal skoky,
to protože sněd ten jed.

(2)
Zkrátka to, co on vyváděl,
by jiní nesvedli
a myši, když ho viděly,
tak chuděry si myslely,
že ten myš
je nejspíš
láskou posedlý.

Laskavě si povšimněte,
říkám vám to předem,
jak si jeden snadno splete
lásku s prudkým jedem.

Ten myš v posledním tažení
pad na zem zčistajasna
a myši na něj koukaly
a roztouženě šeptaly,
jak je ta láska krásná.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

(1)
Docela dole ve sklepě
žil jednou jeden myš.
Kdekdo mu kladl za vinu,
že z hladu kradl slaninu
a že měl v domě skrýš.

Tu paní domu rozhodla
a nastražila jed
a myš udělal blbinu,
že otrávenou slaninu
na posezení sněd.

A chlastal z každé stoky
a oči poulil hned,
podivné dělal skoky,
to protože sněd ten jed.

(2)
Zkrátka to, co on vyváděl,
by jiní nesvedli
a myši, když ho viděly,
tak chuděry si myslely,
že ten myš
je nejspíš
láskou posedlý.

Laskavě si povšimněte,
říkám vám to předem,
jak si jeden snadno splete
lásku s prudkým jedem.

Ten myš v posledním tažení
pad na zem zčistajasna
a myši na něj koukaly
a roztouženě šeptaly,
jak je ta láska krásná.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

(1)
Docela dole ve sklepě
žil jednou jeden myš.
Kdekdo mu kladl za vinu,
že z hladu kradl slaninu
a že měl v domě skrýš.

Tu paní domu rozhodla
a nastražila jed
a myš udělal blbinu,
že otrávenou slaninu
na posezení sněd.

A chlastal z každé stoky
a oči poulil hned,
podivné dělal skoky,
to protože sněd ten jed.

(2)
Zkrátka to, co on vyváděl,
by jiní nesvedli
a myši, když ho viděly,
tak chuděry si myslely,
že ten myš
je nejspíš
láskou posedlý.

Laskavě si povšimněte,
říkám vám to předem,
jak si jeden snadno splete
lásku s prudkým jedem.

Ten myš v posledním tažení
pad na zem zčistajasna
a myši na něj koukaly
a roztouženě šeptaly,
jak je ta láska krásná.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

(1)
Docela dole ve sklepě
žil jednou jeden myš.
Kdekdo mu kladl za vinu,
že z hladu kradl slaninu
a že měl v domě skrýš.

Tu paní domu rozhodla
a nastražila jed
a myš udělal blbinu,
že otrávenou slaninu
na posezení sněd.

A chlastal z každé stoky
a oči poulil hned,
podivné dělal skoky,
to protože sněd ten jed.

(2)
Zkrátka to, co on vyváděl,
by jiní nesvedli
a myši, když ho viděly,
tak chuděry si myslely,
že ten myš
je nejspíš
láskou posedlý.

Laskavě si povšimněte,
říkám vám to předem,
jak si jeden snadno splete
lásku s prudkým jedem.

Ten myš v posledním tažení
pad na zem zčistajasna
a myši na něj koukaly
a roztouženě šeptaly,
jak je ta láska krásná.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

(1)
Docela dole ve sklepě
žil jednou jeden myš.
Kdekdo mu kladl za vinu,
že z hladu kradl slaninu
a že měl v domě skrýš.

Tu paní domu rozhodla
a nastražila jed
a myš udělal blbinu,
že otrávenou slaninu
na posezení sněd.

A chlastal z každé stoky
a oči poulil hned,
podivné dělal skoky,
to protože sněd ten jed.

(2)
Zkrátka to, co on vyváděl,
by jiní nesvedli
a myši, když ho viděly,
tak chuděry si myslely,
že ten myš
je nejspíš
láskou posedlý.

Laskavě si povšimněte,
říkám vám to předem,
jak si jeden snadno splete
lásku s prudkým jedem.

Ten myš v posledním tažení
pad na zem zčistajasna
a myši na něj koukaly
a roztouženě šeptaly,
jak je ta láska krásná.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

(1)
Docela dole ve sklepě
žil jednou jeden myš.
Kdekdo mu kladl za vinu,
že z hladu kradl slaninu
a že měl v domě skrýš.

Tu paní domu rozhodla
a nastražila jed
a myš udělal blbinu,
že otrávenou slaninu
na posezení sněd.

A chlastal z každé stoky
a oči poulil hned,
podivné dělal skoky,
to protože sněd ten jed.

(2)
Zkrátka to, co on vyváděl,
by jiní nesvedli
a myši, když ho viděly,
tak chuděry si myslely,
že ten myš
je nejspíš
láskou posedlý.

Laskavě si povšimněte,
říkám vám to předem,
jak si jeden snadno splete
lásku s prudkým jedem.

Ten myš v posledním tažení
pad na zem zčistajasna
a myši na něj koukaly
a roztouženě šeptaly,
jak je ta láska krásná.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Otec vyslovil dom*nku, že strýc všechno své jm*ní odkáže na dobročinné účely, z čehož jsem se jako jediný upřím* radoval.

(CZVV)

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 1

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Vlastní předložky jsou vždy jen předložkami (za, k), nevlastní předložky mohou být i jiným slovním druhem (Vzal ji kolem pasu. – předložka; Šel kolem. – příslovce).

TEXT 1

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Vlastní předložky jsou vždy jen předložkami (za, k), nevlastní předložky mohou být i jiným slovním druhem (Vzal ji kolem pasu. – předložka; Šel kolem. – příslovce).

TEXT 1

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Vlastní předložky jsou vždy jen předložkami (za, k), nevlastní předložky mohou být i jiným slovním druhem (Vzal ji kolem pasu. – předložka; Šel kolem. – příslovce).

TEXT 1

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 2

Vlastní předložky jsou vždy jen předložkami (za, k), nevlastní předložky mohou být i jiným slovním druhem (Vzal ji kolem pasu. – předložka; Šel kolem. – příslovce).

Kdyby na Zemi došlo k jaderné válce, na rozdíl od člověka by vysokou šanci na přežití měly odolné organismy jako švábi. Posledními přeživšími na naší planetě by ale zřejmě byly želvušky. Tito mikroskopičtí tvorečkové mají přezdívku vodní medvídci, ve skutečnosti jsou ale spíše něco jako terminátoři.
Želvušky jsou bezobratlí živočichové o velikosti zhruba 1 mm. Najdeme je po celém světě. Žijí v oceánech, ve sladkých vodách i na souši, vyskytují se také na ledovcích či v pouštích. Tito živočichové jsou skoro nezničitelní: jsou schopní odolat extrémním teplotám (od minus 272 stupňů Celsia až do teploty plus 150 stupňů Celsia), snést abnormálně vysoký tlak a přežít tisíckrát silnější radioaktivní záření než člověk.
Želvušky jsou díky svým schopnostem už dlouho objektem zájmu vědců. Dvě želvušky vydržely ve zmrazeném stavu po dobu dvaceti let a po rozmrazení obě vedly normální život. Vyvrcholením celé řady experimentů bylo vypuštění želvušek do vesmíru. Během pobytu ve vesmíru čelily radiaci a vysokým teplotám, zažily i stav beztíže. Vše úspěšně přestály. Po návratu na Zemi byly schopné přijímat potravu i rozmnožovat se. Samice kladly vejce obvyklého tvaru, z nichž se líhli normální jedinci.
Jaké je tajemství „nesmrtelnosti“ vodních medvídků? Želvušky využívají triku zvaného kryptobióza. Jde o vratném zastavení životních dějů, které je reakcí na nepříznivé podmínky v okolním prostředí. Želvušky se zapouzdří, a dokud se neobnoví podmínky příznivé pro život, jejich těla jsou jako pevnost. V kryptobiotickém stavu dokážou želvušky žít neuvěřitelně dlouho – například jedna želvuška přežila na vzorku mechu více než 120 let. Superhrdinské schopnosti želvušek jsou zkrátka fascinující.

(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)

TEXT 1

Konečně nastaly prázdniny. Čeká mě hodně výletů, protože moji rodiče milují české památky. Naším bydlištěm je Přelouč, a tak jsme zamířili na dominantu východočeského Polabí, kterou je hrad Kunětická hora.
Jakmile jsme si koupili lístky, rozevřela se železem pobitá vrata a v nich se objevil náš průvodce, hubený muž s kostěnými brýlemi. Hned nám začal vyprávět zajímavé historky. Archeologické výzkumy prokázaly, že hradní komplex byl založen již ve 14. století. Za husitských válek patřila Kunětická hora k důležitým strategickým místům horlivých stoupenců husitů.
Po prohlídce jsme poobědvali výtečné ovocné knedlíky, pak jsme se převlékli do plavek a osvěžili se v blízkém rybníku. Na tento den mám krásné vzpomínky!

TEXT 2

Podstatná jména pomnožná mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jak jednu věc, tak více věcí, např. jedny housle hrály krásně, dvoje housle hrály krásně.

Novákovi chtěli pořídit dětem zvířecího mazlíčka. Vypravili se proto na výstavu psů, kterou pořádaly útulky z blízkého okolí. V areálu proudili davy lidí. Děti se ihned začaly se psy mazlit. Nejvíce se jim zalíbil roztomilý pudlík jménem Tygřík, s nímž se rychle sblížily. Náklonnost byla oboustranná. Psík radostně vyskakoval do výšky a Milanovy olizoval ruku. S projevy lásky nezapomněl ani na zbytek rodiny. Padlo jednomyslné rozhodnutí: Tygřík rozšíří jejich dosud čtyřčlennou rodinu a ještě více ji stmelí.
Než vyrazili domů, přispěli na psí útulky koupí upomínkových předmětů. Maminku zaujaly malované mísy, tatínek objevil nástěný kalendář
s fotografiemi zvířat a děti si vyzdobily oděvi plackami s náměty ze zvířecí říše. Cestou domů rodiče svým dětem připomněli, že je čekají nové povinnosti. Děti slíbily, že zajistí ranní venčení.

(CZVV)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

Jednoho dne přišli Sam s Yanem do tábora nezvykle brzy. Vzali si své luky a šípy a chystali se procvičit ve střelbě. Vtom Yan uviděl vykukovat z houští bosou nohu, na jejímž konci odhalil Guye Burnse. Jakmile Guy zjistil, že o něm vědí, začal hned utíkat. Yan byl ale lepší běžec. Chytil ho, dovlekl zpět do tábora a přivázal k zelenému stromu. Potom oba náčelníci sangerských indiánů začali nahlas přemítat o osudu zajatce.
„Náčelníku Velký datle,“ řekl Yan, „co uděláme s touto bledou tváří? Navrhuji nejdřív skalpovat a pak upálit.“
„Pravdu díš, bojovný duch kmene si žádá krev,“ odpověděl Sam.
Malý bobr nanosil před zajatce větve, Velký datel si mezitím brousil nůž. Pak vzal z ohniště kus opáleného dřeva a s vážným výrazem začal kreslit po rozcuchané Guyově kštici. Oběť teprve nyní ztratila odvahu: „Prosím, nechte mě jít. Prosím!!!“
Oba náčelníci se na sebe bezradně podívali, ale nakonec přikývli. Přeřezali zajatcova pouta, vězeň však k jejich údivu zůstal stát na místě. Proč neutíká domů? A proč přišel do jejich tábora? Stále trochu vyděšený Guy špitl: „Já si chci taky hrát na indiány.“
Chvíli bylo úplné ticho. Jako první ze sangerských náčelníků promluvil Malý bobr: „Tento zajatec projevil pozoruhodnou statečnost. Navrhuji, aby byl přijat do kmene.“
„Ó, hned po mně nejchytřejší náčelníku,“ pronesl Velký datel, „souhlasím. Nejdřív ale musí složit obtížnou zkoušku. Malý bobře, jaké zkoušky lidé podstupovali, aby se dostali do indiánského kmene?“
„Ty nejúctyhodnější jsou sluneční tanec a zkouška ohněm,“ odpověděl Malý bobr.
Guy si vybral první možnost, a tak zbytek dne protančil nahý kolem tábora vystaven ostrým paprskům slunce. Večer mu Malý bobr sdělil: „Tvé jméno budiž Zelené dřevo. Zůstane ti, dokud si nevysloužíš lepší.“ Tak se Guy stal třetím náčelníkem sangerských indiánů.

(E. T. Seton, Dva divoši, upraveno)

TEXT 1

1. Venku strašně mrzne.
2. Na horách padá sníh.
3. Náhle v dálce zahřmělo.
4. Chalupy zapadaly sněhem.
5. Z dáli se ozývalo vytí vlků.

6. Od včerejška mám rýmu.
7. Už dlouho se mi po tobě stýská.
8. Nesnesitelně mě bolí břicho.
9. V hlavě se mi honí různé myšlenky.
10. Jsem neuvěřitelně ospalý.

TEXT 2

Příklad věty jednočlenné: V kamnech praská.
Příklad věty dvoučlenné: V kamnech praskají polena.

(1) Na jihu Číny začala výstavba ekologického města budoucnosti, v němž základním dopravním prostředkem budou elektromobily. Na ploše větší než 100 hektarů vyroste do roku 2020 lesní město určené přibližně pro 30 000 obyvatel. Fasády všech budov – od bytových domů přes nemocnice až po školy – budou totiž porostlé ohromným množstvím dřevin. Počítá se s výsadbou celkem 40 000 stromů a téměř jednoho milionu dalších rostlin přibližně 100 druhů.
(2) Tak velké množství rostlin absorbuje v průběhu jednoho roku 10 000 tun oxidu uhličitého a 57 tun dalších látek, které přírodě škodí. Za stejnou dobu rostliny vyprodukují zhruba 900 tun kyslíku. Čínské lesní město by tedy mělo být účinnou zbraní proti znečištění ovzduší v dané oblasti. Mezi očekávané přínosy tohoto projektu lze dále zařadit snížení průměrné teploty vzduchu a zvýšení rozmanitosti živočišných druhů ve městě i jeho okolí. Dřeviny poskytnou přístřeší veverkám a jiným živočichům.

(milujemedrevo.cz, upraveno)

(1) Na jihu Číny začala výstavba ekologického města budoucnosti, v němž základním dopravním prostředkem budou elektromobily. Na ploše větší než 100 hektarů vyroste do roku 2020 lesní město určené přibližně pro 30 000 obyvatel. Fasády všech budov – od bytových domů přes nemocnice až po školy – budou totiž porostlé ohromným množstvím dřevin. Počítá se s výsadbou celkem 40 000 stromů a téměř jednoho milionu dalších rostlin přibližně 100 druhů.
(2) Tak velké množství rostlin absorbuje v průběhu jednoho roku 10 000 tun oxidu uhličitého a 57 tun dalších látek, které přírodě škodí. Za stejnou dobu rostliny vyprodukují zhruba 900 tun kyslíku. Čínské lesní město by tedy mělo být účinnou zbraní proti znečištění ovzduší v dané oblasti. Mezi očekávané přínosy tohoto projektu lze dále zařadit snížení průměrné teploty vzduchu a zvýšení rozmanitosti živočišných druhů ve městě i jeho okolí. Dřeviny poskytnou přístřeší veverkám a jiným živočichům.

(milujemedrevo.cz, upraveno)

(1) Na jihu Číny začala výstavba ekologického města budoucnosti, v němž základním dopravním prostředkem budou elektromobily. Na ploše větší než 100 hektarů vyroste do roku 2020 lesní město určené přibližně pro 30 000 obyvatel. Fasády všech budov – od bytových domů přes nemocnice až po školy – budou totiž porostlé ohromným množstvím dřevin. Počítá se s výsadbou celkem 40 000 stromů a téměř jednoho milionu dalších rostlin přibližně 100 druhů.
(2) Takové množství rostlin absorbuje v průběhu jednoho roku 10 000 tun oxidu uhličitého a 57 tun dalších látek, které přírodě škodí. Za stejnou dobu rostliny vyprodukují zhruba 900 tun kyslíku. Čínské lesní město by tedy mělo být účinnou zbraní proti znečištění ovzduší v dané oblasti. Mezi očekávané přínosy tohoto projektu lze dále zařadit snížení průměrné teploty vzduchu a zvýšení rozmanitosti živočišných druhů ve městě i jeho okolí. Dřeviny poskytnou přístřeší veverkám a jiným živočichům.

(milujemedrevo.cz, upraveno)